Alfova zlomená družka

Celá rodina mě donutila vzít vinu za adoptivní sestru na sebe a můj Alfa mi řekl: „Sedm let uteče jako voda.“ Zatímco jsem za ni pykala ve vězení a přišla o nenarozené dítě, můj Alfa, můj druh, ji držel v náručí a říkal: „Miluji tě.“ Po propuštění jsem vlastníma rukama přetrhla naše pouto duší a odešla do válečné zóny. Později, plný lítosti, svíral mé boty a v slzách volal: „Má Luno.“ Pohladila jsem si velké těhotenské břicho a řekla: „Promiň, ale už nosím dítě tvého staršího bratra.“